Pondělí 14.7.2019
Dnes nebyla rozcvička, protože je neděle. Po snídani nás čekalo škrabání brambor, abychom měli co jíst k obědu. Někteří z nás si díky tomu vydělali první táborové penízky, a pak nás čekali zkoušky na panoše, podle kterých se král rozhodne, do jakého rytířského řádu nás zařadí. Cvičili jsme naši mrštnost, pohyblivost, odvahu, přesnost a mnoho dalších předností pravých uchazečů o rytířský stav. Přes oběd nás pořádně vypláchl déšť, ten ale naštěstí skončil, takže jsme se podle šifer mohli vydat na pořádnou cestu za pokladem, byl to poklad starého Žida, který byl ukrytý na Židovském hřbitově. Nebylo to jednoduché, protože pro nás nachystal spoustu šifer. Poklad jsme našli, takže jsme se v pořádku vrátili do tábora. Po večeři nás čekala první diskotéka, tančili jsme, tančili a najednou byl nástup, přijela královská garda v čele s králem a mnohými šlechtičnami, aby nám oznámili, jak jsme dopadli při plnění panošských zkoušek a rozdělili nás do rytířských řádů. Spát jsme šli pni očekávání, jaké další zkoušky nás zítra čekají. Vzhledem k tomu, že jsme od našich patronek dostali erby, budeme si do nich vysloužit nějaký symbol a také budeme bojovat o barvy erbu.
Legenda o Rytíři z Dřevíkova
V časech dávných, kdy v celé zemi vládl dobrotivý král Klacek, sužoval kraj od Trhové kamenice až po Oudavy loupeživý kníže Dlouhý se svou družinou nelítostných lapků. Kradl, vraždil a drancoval vesnice, až v celém kraji zavládl strach, bída a hladomor. V malé obci zvané Dřevíkov, nedaleko Veselého kopce, kde se každý i přes těžké časy neustále chechtal, žil mladý chlapec, kterému nikdo neřekl jinak než Láďa. Byl to chlapec urostlý a odvahy měl, že ji mohl na potkání rozdávat. Často si chodil hrát s kamarády za Plíškovu chatu, kde s dřevěnými meči sehrávali slavné bitvy z dob minulých. Jednoho červencového večera se však přihodilo něco, co by snad ani Jirásek nevymyslel. Chlapci se unaveně váleli v trávě, když najednou uslyšeli křik a nadávky, že se jim z toho uši styděly. Na mýtinku pár metrů od nich přijel kníže dlouhý se svou družinou lapků, byli po zuby ozbrojeni meči a palcáty. Chlapci ihned vzali nohy na ramena, až na Láďu, který se jen tak něčeho nezalekl. Ukryl se v trávě a vše napjatě pozoroval. Lapkové s sebou měli vězně, Láďa hned poznal, o koho jde, byla to krásná mladá dívka v drahých šatech, nemohl to být nikdo jiný, než princezna Větůvka, dcera krále Klacka. Náš hrdina ihned začal vymýšlet plán, jak princeznu zachránit, a v tom ho to napadlo. Počkal, až lapkové usnou a potichu všem k sobě přilepil boty smůlou. Když bylo hotovo, postavil se před tábor a začal hlasitě křičet, lapkové se ihned probudili a rozběhli se směrem k Láďovi, jak ale měli boty slepené smůlou, neustále padali a strkali se, až nakonec všichni spadli do nedaleké bažiny a utopili se. Láďa zachránil princeznu a jako důkaz díku ho král pasoval na rytíře Láďu ze Dřevíkova. Láďa pak nechal na místě slavné bitvy postavit tábor, kde učil mladé chlapce a dívky jak být správným rytířem. Vztyčil zde bránu a stožár, a na místě, kde bývala bažina, vystavěl kadiboudu. Tak vznikl řád řitířů z Dřevíkova.
https://dojcanova.rajce.idnes.cz/14.9.2019_Nedele/
